← Zpět na autoptik.cz
Historický přehled

Kdo smí zadat znalecký posudek?
Krátká historie jednoho monopolu

Od císařských přísežných znalců k posudkům obhajoby — a proč je dobře, že monopol padl
MUDr. Róbert Bazala · 16. 7. 2026

Dnes to bereme jako samozřejmost: obhajoba nebo poškozený si objednají vlastní znalecký posudek, znalec ho opatří doložkou — a soud s ním musí zacházet úplně stejně jako s posudkem, který si vyžádala policie. Stačí se ale vrátit o čtvrtstoletí zpět a zjistíme, že nic z toho neplatilo. Zadávání znaleckých posudků bylo po většinu své historie státním monopolem — a jeho pád v letech 2002 a 2011 patří k nejtišším, ale nejdůležitějším reformám českého procesního práva.

Znalec jako pomocník soudu: rakouské kořeny

Moderní znalecké dokazování k nám přišlo s rakouskými procesními řády — trestním řádem z roku 1873 a civilním řádem soudním z roku 1895. Znalec v nich byl koncipován jako pomocník soudu: soud si jej vybíral, přibíral a platil, přednostně ze „stálých přísežných znalců“ vedených u soudů. U důležitých otázek — a pitva mezi ně patřila vždy — se přibírali znalci dva; tato pojistka čtyř očí ostatně v trestním řádu přežila dodnes (§ 105 odst. 4, § 115 tr. ř.). Logika byla inkviziční: odbornou pravdu opatřuje soud, strany ji nanejvýš komentují. První republika tento systém recepčním zákonem převzala a na jeho podstatě nic nezměnila.

Státní monopol v plné síle: 1959 a 1967

Poválečné Československo znalectví poprvé sjednotilo zákonem č. 47/1959 Sb. a poté na dlouhá desetiletí ukotvilo zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, s prováděcí vyhláškou č. 37/1967 Sb. Znalce jmenoval ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu, seznamy se vedly u krajských soudů, znalečné určovaly tabulky. Tento zákon — dítě své doby, psané pro potřeby státních orgánů — vydržel neuvěřitelných 53 let, až do konce roku 2020.

Pro dokazování bylo podstatné, co zákon neříkal: strana si posudek objednat mohla, ale procesně to bylo k ničemu. Posudek „obstaraný stranou“ se v trestním i civilním řízení hodnotil jen jako listinný důkaz — soukromá listina, jejíž autor nebyl slyšen jako znalec a jejíž odborný obsah neměl váhu znaleckého důkazu. Prakticky to znamenalo hlubokou nerovnost: obžaloba měla „svého“ znalce přibraného orgánem, obhajoba proti němu mohla postavit jen polemiku a návrhy. Kdo nesouhlasil se závěrem posudku, mohl doufat, že soud přibere revizního znalce — rozhodnutí o tom ale bylo opět v rukou toho, kdo první posudek zadal.

Průlom č. 1: trestní řízení, 1. leden 2002

Zlom přinesla tzv. velká novela trestního řádu — zákon č. 265/2001 Sb., účinný od 1. ledna 2002. Ta v rámci posílení kontradiktornosti řízení vložila do § 89 odst. 2 tr. ř. větu, že důkaz může vyhledat, předložit nebo navrhnout kterákoli ze stran, a skutečnost, že jej neopatřil orgán činný v trestním řízení, není důvodem k jeho odmítnutí. A především vytvořila nový § 110a: má-li posudek předložený stranou všechny zákonné náležitosti a obsahuje-li doložku znalce o vědomí následků vědomě nepravdivého posudku, postupuje se při jeho provádění stejně, jako by šlo o posudek vyžádaný orgánem. Znalci strany navíc musí být umožněno nahlédnout do spisu. Tatáž novela mimochodem otočila i vstupní pravidlo § 105: napřed odborné vyjádření, znalec až pro složitost otázky — z přibrání znalce se stala kvalifikovaná výjimka, ne automatismus.

Průlom č. 2: civilní řízení, 1. září 2011

Civilní proces dohnal trestní o devět let později. Novela občanského soudního řádu č. 218/2011 Sb. vložila s účinností od 1. září 2011 do zákona § 127a: posudek předložený účastníkem se za stejných podmínek — náležitosti plus doložka — provede jako posudek znalce ustanoveného soudem. Do té doby platilo i v civilu, že posudek objednaný účastníkem je jen listina; po roce 2011 se ze soukromých posudků stal běžný nástroj sporů o náhradu újmy na zdraví, o postup non lege artis i o cenu podniku.

Protiváha otevření: kvalita pod dohledem (2021, 2026)

Otevření dokazování posudkům stran zvýšilo poptávku — a s ní i nároky na kvalitu a důvěryhodnost znalců. Odpovědí byl zákon č. 254/2019 Sb., účinný od 1. ledna 2021: vstupní zkoušky, jednotné povinné náležitosti posudku (§ 28: úplný, pravdivý, přezkoumatelný), elektronická evidence posudků, dohled Ministerstva spravedlnosti a přísnější odpovědnost. Praxe ukázala, že úprava byla místy přehnaně administrativní; novely č. 285/2025 Sb. a č. 270/2025 Sb., účinné od 1. ledna 2026, proto systém korigují — prodlužují lhůty evidence, ruší povinné pojištění znalců-jednotlivců, zvyšují odměny v trestních věcech a přiznávají odměnu i za odborné vyjádření.

Proč je dobře, že monopol padl

Námitka, která zaznívá od roku 2002 dodnes — „znalec placený stranou píše, co strana chce“ — má jasnou systémovou odpověď. Posudek strany musí splnit tytéž náležitosti jako posudek vyžádaný orgánem, znalec jej podává s doložkou a pod hrozbou trestu za nepravdivý posudek (§ 346 tr. zákoníku), může být vyslechnut a jeho práce je přezkoumatelná. Judikatura je konstantní v tom, že samotná okolnost, že posudek zadala strana, jeho důkazní hodnotu nesnižuje — hodnotí se, stejně jako každý posudek, podle své věcné správnosti (nález ÚS sp. zn. III. ÚS 299/06). Jinými slovy: nekvalitní posudek neobstojí bez ohledu na to, kdo ho zaplatil, a kvalitní posudek platí bez ohledu na to, kdo ho zaplatil.

Závěr

Sto třicet let byl znalecký posudek tím, co si opatřil soud; strany směly nanejvýš doufat. Od roku 2002 v trestním a od roku 2011 v civilním řízení je posudek tím, co obstojí v konfrontaci — bez ohledu na to, kdo jej zadal. Z monopolu na odbornou pravdu se stala soutěž argumentů pod kontrolou soudu. Pro znalce to znamená jediné: každý posudek dnes musí být napsán tak, aby přežil čtení tím nejmotivovanějším čtenářem — znalcem druhé strany.

Prameny

Text má informativní povahu a není právním stanoviskem pro konkrétní věc.
Poptat znalecký posudek →
autoptik.cz Služby Kontakt Články Ochrana osobních údajů